O nás

Kdo stojí za projektem Svobodné země (SZ)?

Na začátku jsme stály čtyři ženy, zakladatelky, Káťa, Zuzka, Péťa a Pája, které hledaly pro své děti cesty k větší svobodě. V době covidové jsme tuto potřebu začaly vnímat o to silněji, a ačkoliv máme každá svůj život, rodinu, práci a plno činností, daly jsme si za prioritu vytvořit místo, kde děti budou moci rozvíjet samy sebe, nacházet vlastní motivaci, věnovat se tomu, co je zajímá… Vedla nás touha se s dětmi učit od sebe navzájem, vzdělávat se hrou. Vytvořit školu, kde v záplavě povinností nevyprchá radost, kde se nebifluje, ale čerpají se vědomosti a zkušenosti z přítomného okamžiku. Dát vzniknout bezpečnému a podnětnému prostoru, kde lze objevovat svůj potenciál, být plnohodnotně připraven na život a zároveň na budoucnost dalšího vzdělávání na střední a vysoké škole.

V roce 2022 jsme založily spolek s názvem „Svobodná země, z.s.“ a věci se daly do pohybu. Káťa se ujala managementu chodu spolku, Zuzka zaštítila jeho propagaci a rozvoj, Péťa si vzala na starosti financování a Pája se stala hlavní průvodkyní komunitního vzdělávání.

Ve spolupráci s obcí Františkov nad Ploučnicí a jejím výborným panem starostou jsme získali do pronájmu krásné prostory zdejšího kulturního domu, jenž téměř celý dostala vznikající škola k dispozici. Jídelna s kuchyňkou, která obci zároveň slouží jako kavárna, a velký kulturní sál s podiem, spodní patro tudíž ideální pro pořádání komunitních a seberozvojových akcí v rámci plánovaného rozvojového centra. V horních dvou patrech několik menších místností, které škola mohla využít jako ateliér, společenskou místnost pro ranní kruhy a hraní deskových her i na piano či jako badatelnu pro umístění počítače, tiskárny, popisovací tabule a odborné knihovny, podkrovní místnost posloužila jako prostorná řádírna a místo pro pořádání besed a setkání s rodiči. Sjednané prostory jsme jako spolek využily na maximum.

Vše organicky vznikalo a tvořilo se za pochodu. Záměr přitahuje ty správné lidi, kolem spolku se vytvořila komunita podobně naladěných a smýšlejících lidí. Svobodná škola totiž není jen o vzdělávání, je to přístup k životu.

Počáteční vizí bylo nejen založit svobodnou komunitní školu postavenou na principech sebeřízeného vzdělávání, svobodném procesu učení prožitkem v radosti a hravosti, podpoře kreativity a silných stránek, s důrazem na zodpovědnost za vlastní rozhodnutí i na vzájemný respekt, zároveň bylo cílem kolem školy vytvořit otevřenou a živou komunitu a nabídnout prostor pro setkávání, rozvíjení a sdílení.

Vzniklo rozvojové centrum, které v prostorách kulturního domu ve Františkově nad Ploučnicí nabídlo využití nejen pro potřeby dětí a coworking jejich rodičů, jež jim napomáhalo s adaptací, v odpoledních a večerních časech bylo k dispozici pro lektory, cvičitele, terapeuty, skupinová setkání, ale i širokou veřejnost.

Cvičili jsme jógu s lektorkou Ivou Brandejsovou Krejčí, uspořádali několik vánočních workhshopů tvorby adventních dekorací či jsme pekli vánoční cukroví s děčínskou pekárnou Andělské vločky. Dále jsme pořádali odpoledne deskových her, otevřeli charitativní bazárek, nechali školu provonět parfémy při bylinném workshopu s Nobillis Tilia, protáhli se během semináře jemného cvičení a práce s dechem techniky čchi-kung a přenesli se do Peru a Bolívie během cestovatelské přednášky Zdeňky Zámečníkové a hltali talkshow Simony Babčákové plnou jejího humorného nadhledu na život. Aktivně jsme se zapojili do osvěty o respektujícím přístupu k dětem ve vzdělání i ve výchově, v divadelním sále jsme zajistili promítání dokumentárního filmu z roku 2022 s názvem “Svobodné děti” a následně o něm diskutovali, hostili jsme přednášku lektorky Soňi Kazdy o konceptu “Respektovat a být respektován (R+R)”, v řádírně besedovali o bezpečném přístupu k technologiím s Janem Kršňákem (“Svobodné digiděti”) a přizvali rodiče do rodinného kruhu s psycholožkou. Největší návštěvnický ohlas získalo promítání filmu “Všechno dobře dopadne” scénáristy a režiséra Miroslava Janka o vztahu člověka a včely s navazující besedou se speciálním hostem, hercem Jaroslavem Duškem.

Svobodná země (SZ) a komunita kolem ní se rozrůstala, fungovala i během letních prázdnin, kdy jsme organizovali příměstské tábory pro děti plné výletění, během nichž jsme se spolu s dětmi vydávali všemi směry, kterými to jen z děčínského hlavního nádraží šlo. Zavítali jsme do chomutovského Zooparku, Pohádkového lesa v Bílině, na lezeckou stěnu v Ústí nad Labem, do Ekoparku v Liberci, Vlastivědného muzea v České Lípě či sklářské dílny v Kamenickém Šenově nebo se jen tak v dosahu naší školy brouzdali Františkovem a Benešovem kolem zurčící Ploučnice. Z řady dětských výletníků se staly naše školní děti.

Spolek byl na svém vrcholu zalitým sluncem, osud je však nevyzpytatelný a slunce zahalil mraky. V začátku třetího školního roku 204/205 jsme se navždy rozloučili s naší usměvavou a srdečnou Péťou, Pája se na své cestě životem musela odpoutat od spolku a soustředit se na vlastní energii, našim školním dětem nechala část sama na sebe jako jejich hřejivá a milující opora. A my zbývající přemýšleli, kam směřovat dál.

Za ty tři roky k nám bylo přihlášeno na třicet domškoláků z různých kmenových škol, ze kterých se udržela stála skupina kolem patnácti dětí, které k nám docházejí se stále stejnou pravidelností a nadšením. Vedle nich je k nám momentálně zapsáno na dalších deset domškoláků, jež vždy rádi vítáme na našich výpravách za poznáním do okolí, zoologických zahrad či přírodovědných a vlastivědných muzeí.

Jak rostly naše školní děti a formovaly se jejich potřeby a představy o tom, jak a v čem se chtějí rozvíjet a vzdělávat, uvědomovali jsme si, že spolu s nimi potřebuje růst i celá škola. Objevili jsme poklad v nové hlavní průvodkyni Danču, k ní přizvali celou řadu lektorů různého zaměření, nadání a nápadů, abychom dětem dokázali nabídnout co nejvíce podnětné a variabilní prostředí toliko klíčové pro jejich vzdělávání a osobní růst.

Abychom mohli naplno dokázat, že dokážeme zodpovědně a plnohodnotně stát za svobodou ve vzdělání dětí, začali jsme proto usilovat o zapsání do rejstříku škol a školských zařízení MŠMT ČR a hledat nové místo, ve kterém by mohla vyniknout svobodná základní škola se školní družinou a školním klubem, dětská skupina pro předškolní děti, komunitní zahrada a sdílená ekofarma pro propojení se širokou veřejností. Místo, kde bychom mohli nabídnout dětem svobodu ve vzdělávání nejen na prvním, též na druhém stupni základního vzdělání a časem je provést i tím středoškolským. Místo, kde bychom naplno mohli realizovat své vize a plnit sny sobě i dětem k nám zapsaným.

A to jsme našli v Domě kultury v České Kamenici, opět ve spolupráci s osvětovým panem starostou a zastupiteli města, kde nám pomáhají s vytvořením zázemí pro svobodnou základní školu pro I. a II. stupeň zapsanou v rejstříku škol MŠMT ČR, kam se přesuneme k 15. 11. 2025.

Věříme, že jde o pravděpodobně nejsmysluplnější projekt našich životů. Projekt s obrovským přesahem, nejen pro nás a naše děti, pro budoucnost, ale i celý region Děčínska.